O NOŠENÍ, aneb můžu ho rozmazlit?

Můžeme miminko našim kontaktem rozmazlit?

Asi téměř každá nejistá novopečená maminka někdy váhala, jestli má své miminko nosit, aby si na to moc nezvyklo, aby nebylo moc rozmazlené a nezůstalo mu to třeba až do puberty. Ani já jsem nebyla výjimkou. Neustály boj s rozporuplnými radami okolí je na začátku mateřství asi to nejvíc vyčerpávající.

Ano, miminko si na to zvykne. A ano, bude to vyžadovat 🙂. Ale! Miminko nošení už zná ještě z maminčina bříška, zvyklo si už na to a považuje to za standard. Miminko bylo 9 měsíců u své maminky v děloze, kde mělo neustálý přístup k potravě, neustále cítilo kontakt maminky a bylo neustále nošeno. Dítě láskou, kojením a nošením tedy nejde rozmazlit. Ono to už dávno zná a je to jeho životní jistota, základní potřeba. Stejně tak jako očekává, že když bude mít hlad, tak dostane najíst. Kontakt a nošení jsou pro něj stejně důležité potřeby.

Miminko i krátké osamocení vnímá jako život ohrožující stav a trpí strachem. Ono neví, že v dnešním civilizovaném světe mu po položení osamoceného do postýlky sežrání predátorem, prochladnutí anebo vyhladovění už nehrozí. Instinktivně je nastaveno stále stejně jako kdyby stále žilo v jeskyni. Není se čemu divit, že dítě začne plakat, když je zanecháno samo. Instinkty mu říkají, že má zůstat na těle maminky. Žadoní po její přítomnosti, maminka je jeho celý svět.

Miminko taky potřebuje, aby maminka na jeho pláč reagovala. Může mít hlad, žízeň, teplo, zima, něco bolet, být nepohodlně, něco tlačit, být nepříjemně v dané poloze a nemůže se ještě samo přetočit, může ho něco bolet, anebo často prostě jenom potřebuje cítit blízkost maminky. Důvodů může být hodně a samo si potřeby ještě nedokáže uspokojit. Miminka nás neruší z rozmazlení ani ze zvyku. Vždy na to mají důvod a pláč nepřináší miminku nic dobrého.

To jenom společnost nám vštěpuje do podvědomí, že miminko s námi jenom manipuluje a že separace a vyplakávaní je normální anebo dokonce žádoucí. Proč jsme se sem dostali? Nevím. Společnost asi potřebovala, aby se žena co nejrychleji vrátila do práce a v stejné míře fungovala i v domácnosti. Naštěstí v dnešní době jsou už známé negativní fyzické reakce a chemické změny v organizme plačícího dítěte. Dítě je taky lidská bytost a mnohem zranitelnější než my. Kdybyste vy nutně potřebovali od partnera, aby vás objal, ale on vám místo toho vždy jen řekl, že vás sice má rád, ale prostě to nejde, pohladil vás a odešel pryč z pokoje, jak byste se cítili? A kdyby to takto dělal stále? Zřejmě byste časem přestali o to žádat. Ale byl by váš vztah k němu stejný a zdravý? Do velké míry se od tyto zkušenosti odvíjí, jaké budou jeho budoucí vztahy, které budou v životě navazovat. Bude v budoucnu vztahy vnímat jako něco čemu důvěřuje a dokáže udržet a potřeby mu naplňují lidi anebo jako něco co je nestálé, může se v nich spoléhat jenom na sebe a potřeby mu naplňují věci?

Některé výchovné směry nám tvrdí, že nesmíme ustupovat a na děti zbytečně nereagovat, pokud nejde o potřebu jako hlad, žízeň anebo nemoc. Ale co když miminko potřebuje jenom cítit maminčinu blízkost a je mu jen smutno? My taky někdy potřebujeme jenom obejmout. Učíme miminka usínat samotné, nekojit je moc dlouho a moc často, nenosit je na rukou, aby nebyly rozmazlené,... Přesto, že to často uvnitř cítíme jinak. Každá maminka touží reagovat na pláč dítěte a trpí když jej slyší plakat. Maminky nemají vrozený instinkt odpovídat na pláč dítěte jen tak. Má to svůj důvod proč pláč miminka způsobuje, že se nám v těle zvyšuje stresový hormon. Máme pocit, že musíme konat, utišit, vyřešit! Ani zvíře nenechává své mládě plakat bez odezvy. Dítě pláčem komunikuje a dává ním najevo, že s ním něco není v pořádku.

Nekritizuji žádný výchovný přístup. Všichni chceme pro naše děti jen to nejlepší a volíme přístup s nejlepším vědomím a svědomím. Vždyť kdo se má v tom vyznat co je opravdu nejlepší? Chci Vás ale jenom podpořit, aby jste se nebáli jít cestou naslouchání svých instinktů. Každé dítě se jednou přirozeně osamostatní. A to plněním jeho základních potřeb pravděpodobně ještě rychleji. Když reagujeme na pláč miminka a uspokojujeme jeho životné potřeby, tak bude dítě ujištěno ve své důvěře k nám a posílil to jeho sebevědomí. Dodá mu to jistotu v nejbližšího člověka a sílu se plnohodnotně emočně i fyzicky vyvíjet.

Nebojte se své miminko nosit. Nošením roste důvěra miminka, buduje se jeho sebevědomí - dítě totiž netrpí strachem z opuštění, pociťuje bezpečí a jistotu, že se na rodiče může spolehnout a že jsou jeho potřeby důležité. Z této bezpečné pozice se dále učí v klidu poznávat a chápat své okolí. Ve vaši náruči nemusí řešit své existenční starosti. Může se plně uvolnit a soustředit se na spoznávaní okolního světa. Až bude zralé, rádo Vás opustí.

Naplňovat potřebu kontaktu a bezpečí pomáhá nošení miminka v šátku.

Šátek dává dítěti možnost se lépe a přirozeněji včlenit do života po narození. Na těle maminky zažívá znovu to, co zná z bříška. Tlukot srdce, teplo, pravidelný houpající pohyb, zajištěné pohodlí, bezpečí a je neustále u zdroje potravy (kojení).

Mnohé kmeny a národy šátek celé věky používají. Neměly čas odložit práci či ostatní děti někam pryč. A přitom věřily, že děťátko má být v prvních měsících či letech co nejblíže mamince. Šátek uvázali na záda a šlo se pracovat. Hlavně pokud se vám narodí nový přírůstek a už máte jedno dítě doma, tuto výhodu oceníte ještě mnohem víc. Zatímco miminko spinká nebo se kojí v šátku, stále máte dvě ruce volné, abyste se věnovaly tomu druhému. Schody, veřejná doprava, výlety do lesa - nic už není překážkou. Každodenní povinnosti se zvládají lépe, dítě je jednoduše při všem co děláme.

Kontakt způsobuje vylučování oxytocinu, hormonu lásky a díky tomu snáze zvládneme všechny obtíže mateřství. Kromě toho oxytocin také podporuje kojení, hojení, i to psychické, co je po porodu důležité, a spouští instinktivní rodičovské chování a všechno je pak jednodušší.

Šátek je často doslova záchrana pro rodiče miminek, která obtížně usínají a spí krátce. U miminek jsou krátké spánkové cykly normální a budí se často, ale tím, že se v šátku cítí v bezpečí, tak klidněji přejdou do dalšího spánkového cyklu a hned usnou.

často okolí od nošení odrazuje, ale většinou nemají ani dostatečné informace o nošení a ergonomické poloze. Je samozřejmě potřeba rozlišovat mezi ergonomickým a neergonomickým nošením. Na trhu je spousta nosítek, které ergonomické nejsou.

Pokud chcete své dítě nosit, ale nevíte jak zaručit ergonomickou polohu, poskytuji i poradenství vázání do šátku.

Moje děti už "dozrály a odpadly" a už se nosit nechtějí. A to bych je někdy tak ráda ponosila